Zamyšlení - Má roční spolupráce s Hankou

Už je to rok. Normálně a běžně člověk opakuje rčení, jak ten čas letí.

I Vašek Neckář zpívá ve své písni Koukám, jak ten čas letí, tak jen ať si letí, já zpívám si dál…..

Tak takhle bych si to představovala. Čas, na co ho máme? Ale proč se tím zabývám? Uběhl čas jednoho roku. Čas intenzívní spolupráce s Hankou. A teď mi přijde, jakože to vůbec rok nebyl, že to byl jen měsíc……Ztrácím pojem o čase.

Tak jsem si zvykla na to, že denodenně řeším drobnosti, které se mi v životě vyskytnou, a jednou za čtrnáct dní řeším něco většího. Jako například věci z minulosti, třeba jak to bylo v dětství, nebo ve vztahu s exmanželem, nebo s nejstarší dcerou.

Já už vlastně ani nevím, co všechno jsem s Hankou řešila. Někdy jsem si při tom udělala poznámky, někdy vůbec ne. A poznámky jsou někde založeny a …..možná už vůbec není třeba se k nim vracet. Možná už vůbec není důležité vědět, co jsem přesně řešila.

Sice si teď vybavuju jednou obrovskou scénu, kdy jsem měla před očima lidi, kteří mi v životě dost zasadili rány a já, i když u dnes nežijí, nemohla se od toho odpoutat, protože jsem nechápala, proč to dělali.

A tím sezením s Hankou, jak jsme procházeli pomyslnými rozhovory s danými lidmi a povídáním si o nich, kdy mi Hanka kladla zvláštní otázky, otázky, které by mě samotnou nikdy nenapadly, mi došlo, proč. Proč se takhle chovali ...