ROZMLUVY O VZTAZÍCH S HANKOU

Minulou sobotu jsem zažila chvíle, na které se jen tak nezapomíná. Uprostřed přírody Moravského krasu jsme seděli na Rozmluvách u Památníku Karla Hynka Máchy pod starou moudrou borovicí a rozmlouvali jsme o vztazích. Hanka nás krásně vedla, já přečetla své povídání, o tom, na co jsem přišla, Natálka hrála na kytaru a všem nám bylo tak prazvláštně nezapomenutelně…i bouřka se nám vyhýbala, abychom mohly zažít celé rozmluvy tak, jak se patří. :-)

Vztahy…..vz…tahy…..tahy mezi sebou, táhne mě to sem, k tomuto člověku, k této situaci, táhne mě to tam, k těm myšlenkám, k těm chtěním a lpěním na něčem, a odtahuje mě to od odporů, od toho, co nechci. Co nechci zažívat.

Tohle byla první věc, která mě napadla, když jsem se rozhodla napsat pro Hanku povídání o vztazích. 

Vzájemných vztazích, vztazích, kde se vzájemně táhneme….vztahujeme se….. k sobě. ……A také k sobě samotnému……Vztahu k sobě, vztahu k celé rodině, vztahu k přátelům, vztahu k mužům, ženám, sourozencům, rodičům, krásným ženám, co potkáváme na ulici, nebo těm, jejichž krásu na první pohled nevidíme …….

Jaký mám já s ostatními vz…tah, co mě tam tak táhne nebo co odporuje?

Čeština je nádherný a moudrý jazyk, dovede krásně vyjádřit podstatu  -  nastínit jsem chtěla prvně říct, ale teď to vypadá, že je to vlastně naopak - umí posvítit a připomenout, o co vlastně jde…..že jde o tah, o energii tahu, elektrickou energii, která přitahuje a odpuzuje. Je to prostě ...